Zmanipulovaný turnaj veteránů?
Lední hokej
/
David Pospisil /
16 January 2012 /
2 Comments
Pokud pojedu příští rok znovu udělám jednu zásadní změnu v přípravě. Nežačnu trochu trénovat deset dní před turnajem, ale začnu raději už zítra, protože takhle „utavenej“ jsem snad nebyl nikdy v životě.
Po novém roce jsem se zúčastnil neoficiálního mistrovství světa v Bělorusku, které už po osmé pořádá nechvalně známý prezident Lukašenko. Za účasti osmi týmů se ještě nikdy nestalo, aby finále mělo jiné složení než Bělorusko- Rusko a pokud jsem dobře poslouchal, osm vítězství má na kontě domácí tým.
Přestože jsem se zúčastnil poprvé, musím konstatovat, že nikdo jiný ani tento turnaj vyhrát nemůže. Už jen ta pravidla jsou nastavena tak, aby se náhodou nestalo, že nevyhrají Bělorusové. Možná to vypadá, že brečím a omlouvám naše čtvrté místo, ale když budete pozorně číst další řádky budete snad se mnou nakonec souhlasit.
Tak za prvé, těsně před turnajem bylo povoleno mít na soupisce osm hokejistů ve věku 25-35 let. Jen tak mimochodem hranice veteránského věku je 35. Za druhé, místo tři krát patnáct se hrálo normálních tři krát dvacet a byly povoleny golfáky což veteránský hokej také neumožňuje. Nikdy jsem si během kariéry neuvědomil jak golfák dokáže hru zrychlit, až teď jsem zjistil, že tento způsob střelby přidává hře minimálně jeden rychlostní stupeň.
Mám chuť si pobrečet a tak přidám ještě jeden moment, s kterým neuděláte už vůbec nic. Je to věkový průměr jednotlivých mužstev. Co se tohoto týká byli jsme absolutně nejlepší (nejstarší), náš průměr byl 47 let a jen trochu se nám blížili Švédové s Finy, kterým v průměru táhlo na 43 respektive 42 let. K naší škodě jsme neměli ve skupině ani jeden ze zmiňovaných týmů. Nás potkali Rusové, Kanaďané a Slovinci. Jen pro úplnost Bělorusům bylo 36 a Rusům 38. První zápas po vyskočení z letadla nás hned čekali Rusové a byli jsme asi jediní, kdo je trochu viděsil.
Po první třetině jsme vedli dva nula a rozhodčí, kteří měli jasné pokyny nás drželi v oslabení tak dlouho dokud Ti správní nevedli pět dva. Tady musím podotknout, že by jsme asi stejně prohráli, protože Varitski, Semin a další přepli na úplně jinou rychlost pod hrozbou „gulagu". A proto jestli Vám tato jména něco říkají tak se nepletete, protože ještě na mistrovství světa v Německu, což je rok zpátky byli v základní sestavě sborné.
Tento tým šéfuje Medvěděv, který je mimochodem prezidentem KHL a musím říct, že před ním smekám klobouk. Ač by nemusel, stará se o vysloužilé hokejisty, platí jim údajně mezi 4-5 tisíci dolary měsíčně plus jim platí tréninkové prostory, aby se udržovali a mohli se zúžastňovat těchto turnajů. Takových hráčú má údajně na soupisce kolem šedesáti a osobně se zápasů také účastní. Vyskočí na led sice jen na několik střídání a to většinou za rozhodnutého stavu, ale to nic nemění na tom, že je to borec.
V druhém zápase jsme přehráli Slovince a v posledním duelu skupiny nás čekali Kanaďané, s kterými jsme si to v přímém souboji rozdali o druhé místo. Zvládli jsme i tento zápas a tím pádem jsme nastoupili i poslední den turnaje k boji o bronzovou medaili proti výběru Evropy pod hlavičkou Rakouska. Tým druhé Rakouské ligy posílený o osm veteránů z Evropy byl nad naše síly a skončili jsme bez medaile.
Tady už se definitivně projevila vyzrálost (stáří) našeho týmu, kde nejmladšímu hráči bylo 41 let. Prostě nebylo z čeho brát a honit pětadvacetileté hokejisty po ledě bylo nad naše fyzické možnosti. Za zmínku stojí návštěvnost, která se ve skupinách pohybovala kolem pěti tisíc. Na náš boj o tšetí flek přišlo kolem devíti a finále bylo před šestnácti tisíci diváky beznadějně vyprodáno. Otázkou zůstává jestli tam Ti diváci byli dobrovolně nebo dostali rozkaz turnaj v odchozech odsedět. Přikláním se k té druhé variantě.
Co se týká samotného Minsku, je to město, kde neuvidíte na zemi papírek, kde panuje naprostý pořádek, což asi bude tím, že na každém třicátém kroku stojí policajt či voják. Hala postavená pro MS 2014 je krásná, ale podle mě si architekti mohli lépe poradit s uspořádáním hlediště. Myslím, že díky režimu, který v Bělorusku panuje nebudou mít jediný problém s uspořádáním MS. Vše totiž klape, vše funguje jak v armádě. Na povel, bez remcání a hned. Jediným zádrhelem šampionátu by mohlo být letiště, které nemá šanci stíhat nával fanoušků a sportovců. Možná se mýlím a za dva roky bude stát v Minsku nový aeroport, protože v tomhle městě se staví jako o závod. Každopádně jsem rád, že jsem tam byl, zahrál si hokej a viděl spoustu starých kamarádů. Pokud pojedu příští rok znovu udělám jednu zásadní změnu v přípravě. Nežačnu trochu trénovat deset dní před turnajem, ale začnu raději už zítra, protože takhle „utavenej" jsem snad nebyl nikdy v životě.
Denis | 16 January 2012
V Bělorusku se opravdu není čemu divit.
Hanina | 18 January 2012
Na konci čtvrtého odstavce máte do očí bijící hrubku :-) Nicméně článek napsán pěkně a už se těším na další!