STRAKA ZA NEDVĚDA?
Extraliga
/
David Pospisil /
09 December 2011 /
Nechejte vzkaz
Jako hráč jsem trejd zažil na vlastní kůži dvakrát a musím říct, že poprvé to nebylo příjemné. V tu dobu jsem si myslel, že jsem pro Pardubice nepostradatelný a nedovedl si představit, že slovo výměna se týká i mé osoby.
Trejdy či výměny hráčů se během pár let staly nedílnou součástí hokejového dění a dnes už nikoho nepřekvapí hráčské pohyby mezi jednotlivými kluby. Trochu debat a vzrušení vzedme pouze výměna hokejistů na reprezentační úrovni, ale jinak je tato činnost vnímána jako prostředek pro zlepšení výkonnosti mužstva. I proto mě zaujal obchod pražské Slavie s brněnskou Kometou, který je na naše poměry široký a zároveň se týká hráčů, kteří měli být základními stavebními kameny.
Týmy Slavie a Komety se pustily do extra trejdu, který obnáší výměnu důležitých hráčů na obou stranách. Výměna je výborně načasovaná a reprezentační přestávka dovolí trenérům hokejisty pevně zabudovat do nového prostředí.
Z Brna odchází obránce Valach a útočník Tomáš Pospíšil, který se vloni ve Slavii skvěle předvedl. Ze Slavie putuje překvapivě bek Vašíček a Tomáš Svoboda, který se ne a ne dostat do loňské pohody. Řekl bych, že výměna je výhodná pro obě strany a může pomoci jak hráčům tak následně týmům. Hráči vypadnou z prostředí, kde jim to momentálně tolik nejde, získají motivaci dokázat svou kvalitu a to vše jim možná vrátí ztracené sebevědomí, bez kterého nelze hrát. Výměna přichází v době, kdy ještě existuje šance otočit extraligovým kormidlem a zároveň je důkazem, že jak v Brně tak na Slavii se s výkony, které předvádějí nesmířili. Trejd je svým způsobem risk, ale kdo nic nezkusí ve chvíli, kdy se nedaří, nemůže počítat s tím, že se stane zázrak a špatné časy odejdou sami od sebe.
Jako hráč jsem trejd zažil na vlastní kůži dvakrát a musím říct, že poprvé to nebylo příjemné. V tu dobu jsem si myslel, že jsem pro Pardubice nepostradatelný a nedovedl si představit, že slovo výměna se týká i mé osoby. Vyléčil mě z toho velmi rychle trejd do Plzně, za který jsem nakonec vděčný dodnes. Úplně změnil můj pohled na hokej a život celkově. Teprve tady jsem zjistil, že nic setrvačností nefunguje, a že je stále potřeba pracovat. Ne každý má ovšem to štěstí, že se dostane do týmu, který mu sedne jak lidsky tak herně. Já ano a kdybych měl vyjmenovat všechny hráče, na které dodnes vzpomínám, nebo jsem s nimi stále v kontaktu, museli by jste si přečíst soupisky z let 96-04.
Opravdu se stalo málokdy, že přišel někdo nový, kdo do týmu nezapadl a musel jít. Tehdejší mužstvo mělo tak silného ducha a drželo při sobě takovým způsobem, že někdo, kdo se vymykal, neměl šanci v týmu přežít.
V devadesátých letech byl trejd novinka a kluby se hráči starali o kompletní servis. Což v podstatě znamená, že mu zajistili odpovídající zařízené bydlení. Dnes už se to týká jen zahraničních akvizic a domácí se musí postarat o sebe sami. Samozřejmě, že ve většině klubů Vám vždy pomohou, ale už nemáte ustláno jako před léty. U svobodných borců je to podstatně snadnější, prostě se sbalí a hrají. Hráči s rodinou mají pozici daleko těžší a jejich starosti s přesunem jsou na delší dobu. Vytrhnout děti ze školek či škol? Má manželka ukončit zaměstnání? To jsou všechno otázky, které nejde vyřešit za hodinu, tady už se musí přemýšlet a často se stává, že rodina je díky hokeji rozdělená. Někdo to zvládne a trejd mu prodlouží kariéru, někomu nemusí vyhovovat a naopak mu čas mezi mantinely zkrátí. Přesto si myslím, že by každý hokejista měl aspoň jednou v kariéře změnit dres, aby se znovu nadechl a zkusil něco nového, něco co ho může posunout dál.
